Noční štafety - Memoriál Jíry Paclíka

Po delší době jsem si střihnul orienťák a po ještě delší době to byl noční (naposledy snad MČR2000?). Kousek od Chlumce nad Cidlinou se v bezsněžném lese běžel druhý ročník nočních čtyřčlenných štafet jako memoriál našeho dobrého kamaráda Jíry Paclíka, který tragicky zahynul před necelými devíti lety v Dolomitech. Na start se postavilo 14 družstev, převážně z Hradce a blízkého okolí, ale objevili se i borci z Prahy či Šumperka. Náš tým, bezinvenčně nazvaný Hradecká Béčková Esa, nakonec po několika peripetiích startoval ve složení Kája Teplá, Marťa, Bob a já jako finišmen.

Dle pravidel musela běžet první úsek žena, v našem případě dorostenka Kája, další pořadí již bylo volné. Centrum závodu bylo v bývalém vojenském areálu, bylo tedy nutné při plánování postupů vzít v potaz několik plotů, které křižovaly les. Po urychlené oblevě zmizel z lesa veškerý sníh, takže se jednalo pro většinu asi o první závod v normálním lese. Děvčata na prvním, relativně krátkém, úseku měla ještě částečně šero, ale na závěr si už musela trochu posvítit. Zbylé tři úseky byly již za regulérní tmy.

Angažování Káji se ukázalo jako geniální tah, neboť z prvního úseku přišla bez problémů ve vedoucím trojčleném balíku. Jako jediná štafeta jsme využili i na druhém úseku ženu a opět to byla dobrá volba. Marťa zaběhla lépe než většina mužských soupeřů a Bobanovi předávala na výborném pátém místě. Boban na nejdelším úseku nepřekvapil a vyrobil několik zajímavých mapařských chyb. To znamenalo propad na deváté místo a do akce jsem šel já.

Úvodních pět kontrol bylo bez problému. Podařilo se mi setřást pár soupeřů a ještě docvaknout štafetu Rychnova. To byla možná chyba, neboť hned na následujícím postupu jsem se blbec koukal spíš po soupeři než do mapy a šli jsme kamsi do prčic. Na poměrně krátkém úseku se nám podařilo otočit o 180°, až jsem myslel, že mi buzola ukazuje snad na jih. Na osmičce jsme docvakli Choleru, ale jiná farsta znamenala, že mi oba kluci cukli a na asi nejtěžší postup závodu jsem zůstal sám. Železnici uprostřed postupu jsem ještě našel, pak jsem se trochu zamotal do nějakého bordelu, trochu netrefil směr a už jsem byl v řiti. Myslím, že jsme nebyl jediný, koho zachránilo pole, kde jsem se opět našel. Okolo se začalo rojit trochu víc bludiček, takže bylo nutné zrychlit. Ne jediném dlouhém postupu v pytlíku za diváckou jsem se opět shledal se starými známými Cholerou a Rychnovem, kteří česali pěšinku, kde měla být kontrola. Tu jsme zdárně našli před dotahujícími bludičkami a po sérii jednoduchých krátkých postupů se šlo na finiš. V areálu byla už jen jedna kontrola u kolejí a pak sběrka. S nějakým finišem jsem už moc nepočítal, ale když to oba dva borci napálili kamsi jinam, tak jsem využil situace, našel předsběrku první a náskok až do cíle udržel. Tým Hradeckých Béčkových Es jsem tak posunul na konečné šesté místo.

Počkali jsme na posledního Jirku Čečku, který i se zhasnutým světlem dokázal dohledat poslední tři kontroly a následoval přesun k chlumeckému zámku, kde proběhlo vyhlášení vítězů. Noc byla ještě mladá, takže před půlnocí jsme již seděli v Hradci Na stěně, kde probíhal rozbor tratí až do brzkých ranních hodin.