Bílý král je mrtev, ať žije černý Kubík

Po podzimní velice krátké zkušenosti se silničkou jsem se rozhodl, že s terénem na věčné časy a nikdy jinak. Silničku jsem tak těsně před Vánocemi vyměnil za bazarový celoodpružený rám, na který mi zkušený závodní mechanik Petryk přehodil v půlce ledna komponenty z bílého draka. K tomu jsem přihodil kotoučovky (no nekupte je, když jsou v akci!) a hurá do terénu. První dojmy jsou výborné, kolo jede jak dráha, váha je stejná jak dříve a na rozbitých cestách se člověk nechává hýčkat tlumičem.

V neděli jsme využili krásného počasí a vyrazili s Jančou na náš oblíbeným okruh Pomoravím. Nejsme zas tak otužilí jako Burák, a tak jsme ještě kraťasy nevytáhli :o). Janča přežila první zkušenost s nášlapnými pedály bez pádu (já jsem taky spadnul až při druhé vyjížďce s nášlapy). Cestou jsme ještě pobrali 3 kešky (a další blízké 3 jsme si nechali na jindy). Všude kvetly sněženky, slunce hřálo, kolo jelo = idylka. Ve fotogalerii máte genezi mého cykloparku i nějakou tu fotečku z neděle.

Galérka

Mohlo by se ti taky líbit

Zpátky na přehled