Následuj bílého králíka...

Pomalu se blíží půlnoc a já hledám s Jančou na Malostranském náměstí šifru, která posune náš tým blíže k osvobození lidstva od Matrixu. Najednou za mnou zrychlují kroky, za sebou vidím postavu v černém kabátě a vím, že je zle. Jde po mě. Janču posílám směrem k Burákovi, zapínám přezky na batohu a začíná závod o život. Dlouholetá běžecká příprava naštěstí hraje v můj prospěch a Agentovi mizím v ztemnělých uličkách Malé Strany. Tentokrát jsem unikl, jak to dopadne příště? Nalezneme Hlavní počítač? Bude zničen Matrix? Může chytit bílý králík ptačí chřipku v Bílé labuti? A co na to Klíčník?
Pokud čekáte, že následující řádky budou o tom, jak jsem se probudil zpocený v posteli, tak máte smůlu. Děkuji za optání, zdraví mi opravdu slouží. Úvodní příběh se hodně podobně odehrál během šifrovacího závodu noční i denní Prahou - hry s příznačným názvem Matrix. Akci pořádalo občanské sdružení Velký vůz, které se specializuje na všemožné zážitkové aktivity pro rozvoj osobnosti.
Jak jsem se k této hře dostal je vcelku podružné. Důležité je, že v pátek 7.4. se před kinem Oko v Holešovicích začali kolem půl páté odpoledne srocovat hodně podivné existence. Jejich cílem bylo zničení Hlavního počítače Matrixu. Mezi 117 týmy (celkem tedy více než 500 soutěžících) si v šifrovacím závodě odbyl svoji premiéru i tým s příznačným geoinformatickým názvem Gegoši aka Divoké Buffery, složený z borců, kteří nikdy žádný podobný závod neabsolvovali. Pod dohledem šéfa Petra pracovaly v terénu dvě samostatné luštící jednotky: Hanácký Piškot (Janča & já) a Dobrý Burák (Libuška & Jarouch). Vzhledem k našim relativně mizivým zkušenostem s luštěním šifer jsme si nedávali velké naděje a počítali s tím, že večer už můžeme sedět ve vlaku domů. Nakonec jsme se s tím ale poprali celkem solidně. A teď hurá do akce.

Chvilku před půl pátou nás začali černě odění muži vpouštět do kina, samozřejmě bylo nutné vlastnit vstupenku. Petr tou dobou ale musel být na Hradčanském náměstí, kde opět na speciální kupón získal pokyny pro první úkol. My jsem zatím v kině shlédli úvod filmu Matrix, do kterého se v nepravidelných intervalech a smyčkách různě po plátně zobrazovala písmenka. Chtělo to pečlivě odhadnout polohu písmenka v rámci plátna, ale Dobrý Burák naštěstí vše zvládl v pohodě, a tak jsme se o něco později mohli všichni sejít ve Stromovce pod Místodržitelským letohrádkem. Zde jsme podle nákresu polohy jednotlivých agentů chvíli běhali, než jsme přišli na systém úkolu a pak jsme se už snadno dostali k informacím, které nás nasměrovaly do prvního levelu hry.

Cílem prvního levelu bylo najít alespoň 3 ze 4 serverů, ke kterým vedly šifry schované na 4 místech (u Hanavského pavilonu, v prvním oblouku Karlova mostu, v zapadlé uličce nedaleko Staroměstského náměstí a poslední byla na pánských záchodech na Hlavním nádraží (bylo nutné vlézt do správné kabinky, zaklepat a podsunout toaletní papír)). Po celou dobu bylo nutné mít na ruce fialovou pentli a dávat pozor na Agenty (celí v černém se zelenou páskou na čele; Janča se svoji černou mikinou a zeleným šátkem na krku pár lidí hezky vystrašila), kteří nás mohli vyřadit částečně ze hry. Opět jsme se tedy rozdělili, našli 3 úvodní šifry (Hlavák jsme si nechali pro záchranu), a poté jsme si dali sraz (jako mnoho dalších týmů) na Staromáku a pustili se do luštění (první, druhá a třetí šifra). Ke každé šifře existovala nápověda, která byla opět někde schovaná. Kromě vzkazu napsaného v maďarštině (který přeložil náš přítel na telefonu Kony, sedící celou dobu hry na netu na kolejích v Olomouci), jsme potřebovali nápovědy. A pro jistotu jsme ještě zašli vyzvednout šifru na Hlavní nádraží, která se nakonec jako šifra vůbec netvářila (ale byla). V tu dobu bylo zhruba půl deváté večer a začala tak pro nás hodně dlouhá noc. Nakonec jsme všechny tři úvodní šifry úspěšně vyřešili (výsledek byl např.: CERTOVKAMLYN, nebo MALOSTRANSKENAMESTI25OKNO), nalezli další 3 šifry (1, 2 a 3) a i ty kolem půl druhé v noci (po kratším odpočinku v KFC na Václaváku) prozradily své tajemství. Nalezli jsme nakonec 3 servery (3 monitory na různých místech v Praze, které ukazovaly písmena zhruba ve dvouvteřinových intervalech). Smyčka písmen se opakovala každé 3 minuty a každý monitor ukazoval jiná písmena. Ale v určitý okamžik se vždy písmena na všech monitorech shodovala, takže bylo nutné si důkladně seřídit čas přesně na vteřinu (měli jsme v našem týmu jen dvoje digitálky a jedny ručičkové hodinky), rozdělit se k jednotlivým monitorům a začít ve stejný okamžik opisovat písmena. Na srazu u Rudolfina jsme to dali do kupy a cílem byla socha Nerudy pod Petřínem (bylo zhruba půl třetí v noci). Zde ležel pod sochou krásný dětský telefon, ale nějak moc nefungoval, takže z křoví vylezla slečna a sdělila nám, že máme dvě minuty na to, abychom našli telefonní budku na Újezdě 16, jinak pro nás hra končí. To jsme stihli jen tak tak, telefon za chvilku zazvonil, získali jsme další adresu a dostali jsme se do druhého levelu.

Získali jsme mapu zobrazující Hodkovičky, Braník a Lhotku, kde byly zakresleny 4 body. V druhém levelu už naštěstí nehrozil útok Agentů. Cílem bylo sestavit šifrovací váleček a setkat se s Klíčníkem, který by nás pustil do posledního třetího levelu. Jednotlivé pásky do šifrovacího válečku se skrývaly na konci 4 cest, které začínaly šiframi na oněch 4 bodech.

Cesta poslední noční tramvají směr Braník byla zážitkem díky řidiči, který patrně moc sleduje závody F1. Zatáčky řezané ve snad 80km/h, skoky na vlnitých kolejích a mocné brždění před zastávkou (a následné brutální rozjezdy) byly asi určeny pro vyprázdnění žaludku opilým cestujícím (tedy asi 80% osobám v tramvaji), což jsme na živo viděli v jedné z předchozích tramvají. V Braníku jsme se rozdělili, já s Jančou jsme vyrazili pro jednu šifru a zbytek pro dvě jiné. Šifru jsme nalezli bez problémů, ale již letmý pohled ukazoval, že druhý level už nebude žádná legrace. Druhý průzkumný tým měl díky nepřesně uloženým (nebo nepřesně zakresleným) šifrám problémy s dohledávkou, tak jsme vyrazili s Jančou sami pro zbývající čtvrtou šifru. Ani ta na první pohled nedávala moc nadějí na brzké vyřešení a bylo tedy nutné dojít pro nápovědu (které tentokrát byly celkem daleko bez možnosti přesunu pomocí MHD). Mezitím se konečně rozednilo, odložili jsme čelovky a promrzlí jsme se těšili na sluneční paprsky. První nalezená nápověda v Kunraticích nám nijak nezvedla náladu a k vyluštění první šifry tak bylo hodně daleko. A ještě dále bylo k druhé nápovědě. Zhruba po hodině chůze, půlhodinovém čekání na autobus a jízdě šalinou jsme se dostali k nápovědě. Tentokrát to bylo jasné a šifru jsme měli. Odkaz na nedaleký rybník a poznámka v herních pokynech o náhradním oblečení mě opravdu potěšily. A tak jsem kolem deváté hodiny ranní pomocí vodních lyží jel jen v trenkách pro šifru nalepenou na petflašce v Borovém rybníce. Janča si neodpustila poznámku o vodní etapě na loňském Piškot Kapu, ale měli jsme další místo s šifrou. Tam jsme poslali zbytek týmu, kteří to měli kousek a připojili se k nim. Oni zatím také jednu vyluštili a přinesli tak další šifru. Měli jsme tak 4 šifry (1, 2, 3 a 4), ale ani s jednou jsme nedokázali hnout. Několik hodin jsme zkoušeli všechno možné i nemožné, při luštění jsme občas usínali, ale nic nebylo platné. Kolem půl jedné jsme tak raději otevřeli záchranou červenou obálku, ukončili tak hru a přesunuli se do Velké Chuchle, kde byl v základní škole cíl, Hlavní počítač i nástěnka se všemi šiframi a jejich řešeními (a některými tvůrci osobně).

Na šifry, které jsme se snažili zdolat, bychom nepřišli asi ani po týdnu a s těmi, které po nich následovaly, by to asi nebylo o mnoho lepší. Do druhého levelu se prý dostalo ze 117 týmů asi 60, ze kterých se jich asi 20 dostalo ke Klíčníkovi, a tedy do levelu třetího. První tým se úplně do cíle (k Hlavnímu počítači) dostal již v devět hodin ráno!
Tato hra je z velké části o zkušenostech, které našemu týmu chybějí. Většina úspěšných týmů se luštěním šifer zabývá několik let, objíždí podobné akce (Tmou, Bedna), již od pohledu poznají šifru, nad kterou dumáme hodinu a nemusejí se tak zdržovat s nápovědami. Z tohoto pohledu nelze hodnotit naše premiérové vystoupení jinak, než jako velký úspěch a to, že jsme se celkem bez problémů dostali do druhého levelu, ukazuje, že potenciál máme.
Hlavní počítači těš se, za rok Tě polechtáme po základní desce!

P.S. Všechny šifry a jejich vyluštění bude/je na adrese www.velkyvuz.cz/matrix.