Přes Orlické hory aneb přejezd zakončený kvasnicemi

Už delší dobu jsem si pohrával s plánem přejet na kole celý hřeben Orlických hor, až konečně dnes jsem se k tomu rozhoupal. Chvíli před půl osmou jsem vyrazil speciálním cyklovlakem do Rokytnice v Orlických horách. Zpočátku to vypadalo, že cyklistů moc nevyrazilo, ale už po pár zastávkách nebylo téměř kola kam dávat. V motoráčku se sice pospávat moc nedá, ale několik kapek dopadajících na moji hlavu mě probralo. Tradičně mi začal týct kejml, takže nezbývalo, než ho uzavřít do dalšího sáčku. Klid na duši mi také nepřidal stav mého stroje, který po návratu z Transcarpatie jeví známky vyčerpání a v kopci mi automaticky řadí težké převody. Pár minut před devátou jsme dorazili na konečnou a já jsem rychle vyrazil kupředu. Všechny spolucestující jsem úspěšně opral v prvním kopci a nahoře jsem si konečně mohl dojít na záchod. O nějaký ten litr moči lehčí jsem pokračoval po modré turistické směrem na Haničku. Překvapivě se nejedná o žádnou moji milenku, ale o dělostřeleckou pevnost našeho pohraničního opevnění. Přímo k Haničce jsem nezajížděl, ale pokračoval raději dobýt místní osmitísícovky. První kořistí se stal Anenský vrch (991). Tam jsem nasoukal do sebe snikrsku, vytvořil dva soubory na paměťové kartě svého fotoaparátu a jel dál. Celkem rychle jsem dorazil na Pěticestí, odkud jsem jen na otočku zajel na vrch Zakletý (990) nad Říčkami. Po druhém průjezdu Pěticestím jsem k překvapení všech přihlížejících turistů vyrazil místo po asfaltové "bunkrovce" raději po červené hřebenovce. A rozhodně jsem neudělal špatně. Ke Kunštátské kapli vedla sice normální cesta, ta se ale poté změnila v úzkou pěšinku vedoucí vysokým borůvčím s hodně měkkým rašelinným podkladem. Tento úsek, vedoucí přes vrch Tetřevec (1043) a Střední vrch (1000), se rozhodně stal nejhezčím a nejnáročnějším místem celého výletu (také díky absenci jakýchkoli turistů). Poté se už jelo po rychlém a frekventovaném asfaltu přes Velkou Deštnou (1115) až na Masarykovu chatu na Šerlichu (1026). Odtud mají cyklisté zakázán průjezd po červené skrz rezervaci Bukačka, takže jsem raději sjel po modré na Šerlišský mlýn, abych to pak mohl vystoupat zpět na hřeben opět po modré. Posledním vrcholem se stalo orienťákům dobře známé Vrchmezí (1084). Více než tříkilometrový prudký a zpočátku technický sjezdík po červené byl pak zaslouženou odměnou za všechna dnešní stoupání. Pak jsem už, kromě jedné odbočky na větrné elektrárny nad Novým Hrádkem, valil ku Hradci po silnici. Protože se jelo po větru a mírně z kopce, tak jsem již kolem druhé bouchal na dveře naší haciendy u Bělče nad Orlicí. Tam jsem poté zajel na nějaké ty kvasnicové vitamíny a bramborák.
Celkem to dalo hezkých 90km s průměrem 20km/h. Po přejezdu Jeseníků na lyžích a Orlických na kole, je už jen otázkou, které pohoří a jakým způsobem to odnese příště. Nechybí samozřejmě fotečky.