Piškot Kap 2005

Již podesáté se sešlo několik důvěřivců, aby závodili podle mých pravidel. Každý rok mě fascinuje, jak se dospělí lidé dokáží vyhecovat k zajímavým výkonům na hodně netradičních tratích. Letos jsem dal volnou ruku všem účastníkům minulých ročníků a ti mohli hlasovat, jakých 5 etap by se jim nejvíce líbilo. Po ukončení hlasování bylo zadání jasné: Vodní svět, SMIK, rogaining na 4 hodiny, pivní paralelní a Jožin z Bažin.

První etapu jsem, na rozdíl od loňského Vodního světa, situoval na základnu hradeckých orienťáků - na Biřičku. Mapou byl letecký snímek Biřičky a protože se jednalo o částečně vodní závod, tak bylo vše důkladně zalaminované. Roznos kontrol jsem provedl raději až hodinu před startem, neboť je okolí Biřičky přece jen docela frekventované. Pokud důkladně prozkoumáte mapu, tak si nelze nevšimnout dvou kontrol uprostřed rybníka. Jednalo se o improvizované bójky vytvořené ze dvou petflašek. Jedna z nich nakonec zamíchala pořadím, když v průběhu závodu odmigrovala mimo kolečko a v její blízkosti se objevila i jedna falešná petka. Při roznášení kontrol jsem se málem utopil a to když jsem se pokoušel plavat v sandálech a nad vodou držet lampiony. Také jsem absolvoval trojnásobný striptýz, takže i pořadatelské nasazení bylo na vysoké úrovni. Na start se postavilo necelých 20 borců s různorodou taktikou. Někteří startovali v plavkách, někteří v dresu a hřebáčích, k vidění byly plavecké brýle i ploutve. Především díky plavecké části zvítezil Véna, následován Tomášem Holasem.

Druhá etapa už měla centrum na naší chatě a v notoricky oběhaném lese pak migrovaly kontroly. Po loňské migraci, kdy jsem na kontrolách většinou čekal, jsem si letos nastavil docela kruté časy pro přemístění kontrol a tak jsem se opravdu kvalitně proběhl. Společně se mnou migroval tentokrát Boban a i ten potvrdil, že nastavené časy byly úplně přesné, bez sebemenšího oddechu. Odpočinek tak nečekal ani závodníky, kteří museli hodně vybírat a počítat, kam poběží. Kromě mapy závodníků si můžete prohlédnout i moji mapu, podle které jsem se pohyboval. Připomenu jen, že červená čísla vedle kontrol určují dobu, po kterou je kontrola na tom konkrétním místě. Nejlépe se v chaosu kontrol vyznal Karel před Heppym. Večer pak dorazila na chatu další porce lidí a tak se oslava dvojitých narozenin určitě vydařila. Průvod gratulantů tak byl dost dlouhý a na řadu přišly i nějaké dorty nebo megafotoplakáty.

V sobotu ráno přišla na řadu královská etapa - rogaining na 4 hodiny. Postup mezi všema kontrolama měřil kolem 80km, takže bylo jasné, že plný počet bodů si asi nikdo nepřipíše. I když to tak zpočátku nevypadalo, tak do lesa vyrazili prakticky všichni a vydrželi tam opravdu 4 hodiny. Závod sice lehce ovlivnila jedna sporná kontrola, ale jinak se myslím všem běhalo určitě moc hezky. Můžete se mrknout na mapu a pokud se budete někdy nudit, tak můžete vyrazit - některé kontroly tam ještě minimálně 14dní vydrží.

Odpoledne pak proběhl test záklopek v krku - tedy pivní protisměrný sprint. Běželo se na něčem, co se ani nedá nazvat mapou. Plánek okolí chaty jsem bez jakéhokoli měřítka zhotovil asi za 10minut a obsahoval chatu a okolní stromy. Startovali vždy dva (někdy tři) borci do jednoho okruhu a beželi proti sobě. Protože kontroly byly skoro na každém stromě, tak dost rozhodovala také přesnost a čisté ražení bylo spíše výjimkou. Vzhledem k počtu účastníků a stylu postupového pavouka tak do sebe borci nalili 3 - 4 pivka a finalisté dostali ještě jedno cílové navíc. Vyhrál tradiční pivní šampion Míra před druhým vynikajícím závodníkem - Karlem. Za zmínku také určitě stojí Vénova porážka od dorostenky Míši. Jako silně simbiotický pár se ukázal volejbalista Burák s horolezkyní Libuškou, kteří svorně vyběhli mimo mapu a pro jistotu ještě přinesli špatné kontroly. Večer byl sice díky pivnímu závodu rozjet velice zajímavě, ale později na všechny dolehla únava z HROBu a u ohně to pak vypadalo jak na srazu zombií.

V neděli se o konečném pořadí rozhodovalo v již téměř legendárním prostoru - na Jožinu z Bažin. Před poslední etapou vedl černý kůň soutěže - Martina - o 4 body před Vénou, za kterým už byl mocně stahující Heppy (neběžel první etapu). Na dvou okruzích tentokráte čekalo pouze 16 kontrol a tak se místo kvantity kladl důraz na kvalitu - kontroloval jsem ražení. Heppyho zkušené oko odhalilo dokonce 4 hříšníky. Jiřík tak přišel o možnost atakovat medailové pozice, Lence to zase tak moc neuškodilo. A zbývající jména jsou asi jasná - ano naši simbiotici opět zabodovali a zařadili se na chvost výsledkové listiny.

Celkově nakonec zvítězila Martina a stala se první ženskou držitelkou Piškot Kapu. Za ní společně skončili Véna a Heppy a na třetím místě s mírnou ztrátou Míra. Premiéra na Piškot Kapu se více vydařila Libušce, která se na rozdíl od Buráka zařadila do středu celkového pořadí. Burák mocně útočil na rekord - v třetí a čtvrté etapě byl poslední a v té poslední etapě mu radost nakonec zkazila Lenka, ale i výsledné 4 body za 3 etapy nejsou k zahození.

Na závěr snad jen doufám, že se vám těch 10 let s Piškot Kapem líbilo (mě docela jo). Já jsem si uvědomil, že to vlastně pořádám snad jen pro to, abych se dobře zasmál při pohledu na vás, jak děláte ty kraviny které vymyslím. Za těch 10 let jste toho vyzkoušeli dost a dost a tak není jednoduché v již dobře známém prostoru vymyslet vždy něco nového. Uvidíme za rok.